Roman Foršt, starosta města Stochov. Povídáme si o tom, jak se cítí v této odpovědné pozici, jaké investice se pod jeho vedením připravují a s jakými okolnostmi se ve své roli setkává.

Tomáš Baroch působil téměř 30 let jako vedoucí Kulturního zařízení města Stochov. Povídáme si o jeho zkušenostech z dlouholetého působení nejen v této pozici, jaké výzvy řešil a co podle něj dělá dobrou kulturu v menším městě.

David Zoula je mladým profesionálním bojovníkem MMA. Povídáme si nejen o tom, co všechno tento sport přináší, jak vypadá jeho trénink, disciplína i motivace. A vyvrátíme i případné mýty, které kolem MMA panují.

Jaké to je usínat jako herec a probudit se jako postava z televize? Herec Michal Isteník, kterého znáte nejen jako Edu z Mostu a dalších mnoha ztvárněných postav, ale také jako držitele ceny Thálie za roli Čičikova ve hře Mrtvé duše, odhaluje svůj opravdový příběh. Vzpomíná na dětství ve Stochově a Novém Strašecí – na lavičky, první piva, polibky i procházky s dědou a babičkou. Otevírá dveře do zákulisí divadla i do svého vlastního života: o tom, jak se role vkrádaly do jeho každodennosti a proč už si je dnes domů nenosí. jaké to bylo, když hrál Fausta a „domů chodil spolčenej s ďáblem“, .jak se v jednu chvíli stal Edou z Mostu, aniž by to plánoval a proč je pro něj divadlo víc než jen práce – je to místo, kde se těší na každý společný večer s kolegy i diváky.

Co se děje při největších požárech, které sleduje celé Česko? Jak vypadá velení stovkám lidí, když rozhodují vteřiny?

Hostem dnešní epizody je plk. Ing. Martin Vondra, MBA – ředitel územního odboru Kladno Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje a držitel ocenění Velitel roku 2022. Povídáme si o o aktuálním požáru skládky v Rynholci, zásahu v Českosaském Švýcarsku i o světě profesionálních i dobrovolných hasičů, kde nejde jen o výkon, ale i o důvěru, hodnoty a odpovědnost za druhé.

Ve volném čase vede jednotku dobrovolných hasičů, organizuje tábory pro děti, věnuje se požárnímu sportu – a přesto s pokorou říká, že je „jen jeden z mnoha“.

Otevřeně, poutavě a s respektem k těm, kteří běží tam, odkud jiní utíkají.