Jaké je postavení piva v české kultuře? Jakou roli v tom hraje sociální rozměr hospod? Zaznamenává pivní tradice i nějaký vývoj? Snad dokonce překotný? A proč by vůbec?

Mladý autor, vysokoškolský student se v dokumentu snaží odhalit, co různé konzumenty piva spojuje, v čem se naopak liší a proč právě pivo a prostředí hospody považují za důležité. Anebo taky ne.

Osoby a obsazení:

Martin je hudebník a cestovatel. Spolu se svou manželkou Veronikou, rovněž hudebnicí a cestovatelkou rádi provozují pivní turistiku, ať už jsou kdekoliv. Aleš provozuje hospodu a minipivovar. A festival svrchně kvašených piv. Alois je student. Pivo konzumuje za účelem socializace. David je bubeník a hospodský štamgast. Andrii je student, na pivo chodí pouze občas, ale právě při jedné takové návštěvě poznal svého nejlepšího přítele. Adam abstinuje. Už rok. A šíří myšlenku, že alkohol je zlo.

Po dokumentu následuje rozhovor (od 23:55). Autora Radima Jauerníka se ptá Jan Hanák, v roli dramaturga a pedagoga Masarykovy univerzity, kde dokument během autorových studií vznikl. Zvuk Jerguš Čermák.

(Tradice velí, že na vrcholu hospodské hierarchie stojí nebo spíš sedí štamgast, jehož idealizovanou podobu popisuje sociolog Jiří Vinopal jako „muže v letech, nejspíše už v důchodu, který je s největší pravděpodobností vyučen a živí, či živil se, manuální prací. Do svého podniku, na své oblíbené místo usedá již pěknou řádku let, přičemž je možné jej tam zastihnout nejméně obden. Právě tuto a žádnou jinou hospůdku navštěvuje hlavně proto, že to má odsud blízko domů, za ta léta už zde každého zná, tyká si s vrchním a chutná mu zdejší pivo. Nijak se nepozastavuje nad náhodou ušmudlaným ubrusem a vlažnou polévku je ochoten kuchaři velkoryse prominout. Chce si zde přece hlavně popovídat s kamarády, zahrát karty nebo zkrátka jen tak strávit čas a popít.“ (Jiří Vinopal: Instituce hospody v české společnosti) Je to skutečný, nebo opravdu jen idealizovaný obrázek? Dějí se v hospodské tradici změny? Není to protimluv?)