Znáte ten pocit, když se v noci zadíváte na hvězdy a najednou si člověk připadá úplně maličký? Přesně v tomto okamžiku se podle religionistů rodí náboženství. Nebe umí něco, co nic jiného na světě: zároveň nás děsí i přitahuje.

A to je jen začátek. Ptáme se, kam se vlastně díváme, když se modlíme – proč zvedáme oči vzhůru, i když víme, že Bůh nesedí na oblaku. Co se stalo s vírou, když věda nebe rozebrala na atomy. A proč je největší twist celé Bible schovaný až na poslední stránce: do nebe se nakonec nestoupá. Nebe sestupuje sem k nám, na zem.

Po tomhle dílu se nahoru budete dívat jinak. V čase padajících perseidů a částečného zatmění slunce se ptáme, proč je nebe tak mocné?

Tentokrát jsme scénář nepsaly my – napsali jste ho vy. Už nějakou dobu sbíráme Vaše otázky a v tomhle dílu jsme si sedly a odpovídáme na ně. Tentokrát Vás nečeká jedno téma, ale klademe si dotazy, které vás doopravdy zajímají a přinášíme naše nejupřímnější odpovědi.

Tento díl jsme natočily spolu s Vámi. Děkujeme za to. A pokud Vaše otázka nenazněla - pište nám dál, rády se k tomuhle formátu vrátíme.

A příště už zase klasický díl. Krásné léto přejeme, tým Teoložky.

Jsem tam, kde mám být? Máme ve zvyku ptát se na práci, na vztah, na cíle a přání - ale Bible nás vezme úplně jinam. Bůh se totiž jmenuje JSEM (kniha Exodus 3,14). A potkat se s ním můžeme jen tam, kde umíme říct „i já tu teď jsem“. Tedy v přítomnosti.

Tenhle díl je o tom, proč odpovědí na otázku „kde mám být?“ není zeměpis ani životní plánování, ale kvalita naší přítomnosti. Provedeme vás biblickými příběhy od Adama schovaného v křoví až po prázdný hrob, do kterého byl uložen Ježíš. Zkusíme se zaměřit na to, že s Bohem (a nakonec i sami se sebou) se nemíjíme kvůli špatné adrese, ale proto, že jsme hlavou často jinde než tělem. A že „být na svém místě“ není něčím, čeho se jednou provždy dosáhne, ale opakovanou cestou, sám k sobě…

Vyhoření není jen moderní diagnóza přetížené společnosti – je to stav, který filozofové, teologové i proroci popisují tisíce let. V tomto dílu se vydáváme napříč dějinami lidské psychiky: od Plútarchovy „dysópie" přes středověkou akédii Jana Klimaka až po klasifikaci Světové zdravotnické organizace z roku 2019. Dotkneme se biblického obrazu proroka Eliáše pod jalovcem, který po životním výkonu chce zemřít únavou, a jehož záchrana začíná nikoliv modlitbou, ale spánkem a jídlem. Podíváme se blíže na duchovní vyhoření v církevním prostředí, zmíníme verše, které se zneužívají jako bič na „hodné holky", a zamyslíme se nad tím, proč uzdravení nekončí návratem k původnímu tempu, ale proměnou životního rytmu.

Samota a osamocení. Dva pojmy, dva významy, které se někdy možná zaměňují – ale tělo je rozlišuje okamžitě. Jedno regeneruje, druhé rozkládá. Filosofka Hannah Arendt je od sebe odděluje s chirurgickou přesností. Lékař Vivek Murthy z nich dělá rovnou diagnózu. A Bible zná obě – od vyhnané Hagar na poušti přes Ježíšovu osamělou úzkost v Getsemane až po Marii Magdalskou u hrobu.

V tomto dílu hledáme hranici mezi nimi: v životě Ježíše, biblických žen i v našem vlastním. Mluvíme o osamocení rodiček a rodičů na mateřské, o osamocení ve dvou, o tichu po ztrátě. A o otázce, která nás možná bude pronásledovat ještě dlouho: který rozměr mého propojení s lidmi potřebuje více ošetřit? Chybí mi blahodárná samota, anebo zápasím s tíhou osamocení?

Protože „být sám/sama“ ještě neznamená „být osamocen/á“ – a „být obklopen/á“ lidmi nemusí znamenat „necítit se osaměle“.

Celé epizody na týden zdarma k vyzkoušení 👉 https://herohero.co/teolozky

Když se lidí zeptáte, čeho se jim ve světě nejvíce nedostává, jejich odpověď zní často: soucit. A přitom je to slovo, jehož významu není snadné porozumět. Evangelium v biblické řečtině pro něj používá výraz, který doslova znamená „cítit se vnitřně pohnut“ - jako by člověka zasáhla hluboká lítost až v břiše. A tak soucit nesouvisí jen s rozhodnutím, s myšlením, ale s prožíváním.

V tomhle díle se také ptáme, proč soucit tak často chybí – a jaká cesta k němu vede. Z biblických příběhů vybíráme podobenstvím o milosrdném Samařanovi a připomeneme Ježíšovo varování před dobročinností, které se staví druhým na odiv. Dotkneme se neurovědy i soucitu spojeného s únavou osob v pomáhajících profesích.

Celé epizody na týden zdarma k vyzkoušení 👉 https://herohero.co/teolozky

Tahle epizoda boří jeden z nejrozšířenějších omylů o duševní síle: že odolní lidé jsou prostě tvrdší. Ve skutečnosti se odolnost skládá z věcí, které bychom možná nečekali – z citlivosti, ze vztahů, ze schopnosti truchlit a dovolit si „někdy nevědět, kudy dál“. A pak se ptáme, co přidává teologie tam, kde psychologii dochází dech. Odpověď hledáme u biblických žen, které odolnost nestavěly na moci ani na výkonu – ale na něčem, co jim nikdo nemohl vzít.

Říká Bible o sexu to, co si myslíme? Zkuste ji otevřít – možná vás překvapí. Obsahuje smyslnou poezii. Myšlenky o radosti z těla milovaného člověka, a verše tak odvážné, že je překladatelé po staletí tiše uhlazovali. Ten provinilý obraz sexuality, který dnes s křesťanstvím spojujeme, v Bibli prostě není – přidali ho lidé, a to až hodně později. A o čem je ve skutečnosti příběh o Sodomě? V tomto díle Teoložek se dozvíte, co Bible o těle a touze skutečně říká, a u pasáží, kvůli kterým se dnes nejvíc soudí a vylučuje, si klademe nepříjemně poctivou otázku: čteme tam opravdu Boží slovo – nebo jen sami sebe?

V rubrice Mám tě přečtenou doporučujeme knihy:

• Žena bez viny a studu https://argo.cz/knihy/zena-bez-viny-a-studu/
• Píseň písní https://www.biblion.cz/pisen-pisni/