V roce 1939 zorganizoval Sir Nicholas Winton záchrannou akci, během které se mu podařilo zachránit 669 českých dětí z nacisty okupovaného Československa. Jedním ze zachráněných dětí byl také Benjamin Bedřich Abeles (1925 – 2020). Americký fyzik, jehož výzkum germanium-křemíkových slitin v 60. letech 20. století ve Spojených státech vedl k vývoji technologie, používané jako zdroj elektřiny pro kosmické sondy programu Voyager. Vyrůstal v Rakousku a v Československu. V červenci 1939, ve věku 14 let, byl jako jedno z několika set židovských dětí převezen z Prahy do Londýna zásluhou humanitárního úsilí Nicholase Wintona, díky němuž tyto děti přežily holocaust. V 15 letech pracoval jako číšník a korespondenčně studoval angličtinu, matematiku, fyziku a chemii. V 18 letech sloužil jako pozemní mechanik u 311. bombardovací perutě britského letectva (RAF). Po druhé světové válce se vzdělával v Československu a v Izraeli, kde získal doktorát z fyziky. Poté žil a pracoval jako výzkumný fyzik ve Spojených státech až do odchodu na odpočinek v roce 1995. Za své zásluhy o vědu obdržel Stuart Ballantinovu medaili a v roce 1991 byl uveden do Síně slávy vynálezců v New Jersey. Wintonovy děti Během devíti měsíců před vypuknutím druhé světové války bylo z Československa do Velké Británie a dalších zemí transportováno 669 dětí, většinou židovského původu. Stalo se tak téměř výhradně díky prozíravosti a energii malé skupiny lidí, jejímž organizátorem byl 29letý makléř Nicky Winton – později známý jako Sir Nicholas. Málokdo ale ví, jaké byly osudy těchto dětí. Kdo se jich ujal po jejich příjezdu do Anglie? Co dělaly? Do jakých škol chodily? Jaký měly kontakt se svými rodinami, které zůstaly v Československu? Jak se vyvíjely jejich životy a jakou roli v nich sehrálo nejen ono přežití, ale zároveň také vykořenění z náruče rodiny?